Drogový král je mrtev. Ať žije mrtvý král!

Sobotní večer. Alkohol, kokain, dvě dámy ochotné splnit každé přání. Sexuální radovánky jsou v plném proudu, když se již poněkalikáté ozve hlasité bušení na železné dveře a pánskému učastníkovi této "párty v trojce", prasknou nervy...

Vecirek se spatným koncem...

Popadne do ruky ostrou dýku, prudce otevře dveře a vrhne se na první osobu stojící za nimi. Jen o pár vteřin později, vypálí napadený na lehko oděného útočníka celkem 8 střel. Žádná se nemine svého cíle a dvě z nich perforují hrudník. Přesto postřelený muž nepadá k zemi, ale vrací se zpět k dotyčným "lehkým dámám", kde se teprve všimne, že je zraněn. Ze svého mobilního telefonu pak zavolá své rodině, aby ji informoval, že si na něho někdo dovolil vystřelit. Poté ujde ještě témeř třicet metrů, než se definitivně zhroutí...

O tři hodiny později je nejvýznamější a nejnebezpečnější drogový kápo Karibiku - Rolando Florián Féliz (43 let), otec 15 dětí, prohlášen oficiálně za mrtvého...

"Nejpřísněji" střežený vězeň v zemi

Tak nějak byla popsána jeho smrt samotným aktérem celé události, který na zdrogovaného Rolanda střílel, i přítomnými svědky. Dalo by se lakonicky říci, že kdo s čím zachází, tím také schází. Tentokrát, je ale historie trochu jiná. Dotyčný narkobaron pořádal totiž svůj osudový večírek, tak jako několikrát týdně, ve své speciálně upravené vězeňské cele (TV, DVD, mobilní telefony, šatna s obleky, lednice, mrazák, velmi dobře zásobený bar, atd.) v největším "nápravném zařízení" Dominikánské republiky, kde si odpykával dvacetiletý trest za obchodování s drogami (v roce 1996 byl dopaden s tunou kokainu). Smrt mu způsobil jeden z členů ochranné služby věznice ("bachař"), když na něho rozčilený Rolando zaútočil velkou dýkou, dotčen tím, že si ho vězeňská služba dovolila bušením na dveře jeho cely upozornit, že je již deset hodin večer a milé dámy by již měly vězeňské prostory opustit...

Osoby neznalé karibské reality pravděpodobně zarazí i to, že "dominikánský narkobaron" seděl sice za mřížemi již čtrnáctý rok, ale přesto po celou tu dobu vedl s velkým úspěchem svou karibskou pobočku známého drogového kartelu Cali. Díky neuvěřitelným ziskům, si tak díky moci "narkodolárků" udržoval privilegované postavení i ve věznici, kde paradoxně měl být tím nejpřísněji střeženým vězněm...

Novodobý Jánošík: Bohatým prodával, chudým dával...

Když pak zmíníme, že se již za svého života stal "hrdinou a legendou", málokomu to bude divné. K jeho "auře a pověsti", ale přispěli nejen "lidové povídačky". Celkem pětkrát se pokusil o útěk z vězení a k jeho  "legendárním kouskům" patří právě jeden z nich. Byl jím téměř úspěšný pokus o vykopání podzemního tunelu přímo do jeho cely z domu vzdáleného pár set metrů od věznice, kdy "kopáči" byli navigováni pomocí systému GPS samotným Rolandem, aby se trefili přímo tam, kde na ně trpělivě čekal.

Neméně proslulá je i jeho věta: "Tak slez odtamtud dolů a sundej mi je sám...", adresovaná hlavnímu soudci při jednom ze stání ve svém procesu, když jím byl vyzván, aby si z obličeje sundal tmavé sluneční brýle, které míval neustále nasazeny. Jen pro úplnost dodejme, že soudce mu ty brýle nesundal a nedovolila si to ani ozbrojená soudní stráž ze strachu z Rolandovy možné pomsty. To vše samozřejmě za přítomnosti televizních kamer...

Král je mrtev. Ať žije navěky !!!

Ještě během též noci, kdy byla oznámena jeho smrt, došlo v jeho rodném městě na jihu Dominikánské republiky - Barahoně, k nepokojům namířeným především proti Národní Policii, kterou ze smrti Rolanda jeho rodina i jeho "příznivci", veřejně obviňují. "Král Karibiku" byl ve svém okolí velmi obdivován, s respektem a úctou k němu vzhlíželi především mladíci z chudých rodin. Z jedné takové totiž "drogový multimiliónář" pocházel. Zejména proto se v pondělí v objektu Pohřební služby jeho rodného města, kam bylo jeho tělo dle dominikánských zvyků převezeno a vystaveno, sešly tisíce obyvatel a zasahovat musely armádní složky. Médii ostře sledovaný smuteční průvod mířící na pár kilometrů vzdálený hřbitov, tvořila řada autobusů po střechu plných lidí, stovky mototaxíků, desítky osobních aut a stovky pěších, táhnoucí se témeř do půlkilometrové dálky. V podvečer pak začal devítidenní maratón oslav na počest mrtvého, který jen "dobro všem lidem působil"...

Poznámka: A tak zatímco první stránky novin i hlavní reportáže televizních pořadů již třetí den plní vše související s životem a smrtí "drahého Rolanda", až by si neinformovaný člověk mohl myslet, že zemřel opravdový král, zpráva o nedělní smrti uznávaného uruguayského spisovatele Maria Benedettiho se dostala jen do kulturní rubriky. Žijeme v jiné době, řekl by kdosi...